Židovská komunita v Poběžovicích
Některé historické prameny tvrdí, že Židé se v Poběžovicích usídlili v 15. století, jiné dokonce posouvají dobu vzniku židovské obce do 12. století. Jisté však je, že za Dobrohosta z Ronšperka, na přelomu 15. a 16. století, zde náboženská obec již existovala, postupně se rozšiřovala a udržovala velmi dobré styky s pražskou židovskou obcí. V 18. století se stala jednou z nejvýznamnějších v Čechách a Poběžovice byly sídlem krajského rabína. Avšak postupem času se počet židovských obyvatel začal zmenšovat - v roce 1837 zde žilo 212 občanů židovského vyznání, roku 1930 pouze 41. Židé byli soustředěni v Židovské (dnes Masarykově) ulici. Většina jejich domů byla ale po druhé světové válce zbořena.
Poběžovická synagoga, vystavěná v letech 1814 - 1816, stávala v jižní části tehdejší židovské ulice, dnes Masarykovy, kde je dodnes torzo mikve.
Židovský hřbitov v Poběžovicích
Židovský hřbitov v Poběžovicích se nachází necelý kilometr severozápadně od centra obce mezi silnicí vedoucí do Drahotína a železniční tratí. Kolem hřbitova je zachovalá kamenná zeď z roku 1929, která nahradila původní, cca 1 metr vysokou zídku. Ve spodní části hřbitova se nalézají dva vstupy - hlavní brána se železnými vraty a malá postranní branka s nedávno rekonstruovaným kamenným portálem. Vpravo od hlavní brány existovala kdysi studna s pumpou.
Stáří hřbitova je možné určit pouze dle nalezených náhrobků, byl založen pravděpodobně na přelomu 16. a 17 století. Celý areál se v minulosti dvakrát rozšiřoval (na počátku 19. století a ve 20. letech 20. století).
V roce 1930 se na hřbitově nalézalo kolem 600 hrobů, z nich 495 bylo opratřeno náhrobními kameny. Hroby byly v severní a jižní části uspořádány do dvaceti řad. Ve střední, nestarší části, byly hroby velmi neuspořádané a většinou jim chyběl náhrobní kámen.
Největším kamenem byl náhrobek rabína Joela Ranschburga, který zemřel roku 1820 ve stáří 106 let. Tento náhrobek měl vskutku unikátní rozměry, byl 140 cm vysoký, 1 m široký a 17 cm silný. Nejstarší náhrobek, který se nalézá v horní části hřbitova, pochází z roku 1634 a jedná se o nejstarší náhrobní kámen na Domažlicku.
V Poběžovicích byli pohřbíváni zemřelí z celého okolí (z Meclova, Domažlic či vzdálenějších Všerub), poslední pohřby se konaly v roce 1937.
V průběhu druhé světové války byl hřbitov poničen. Dle vyprávění pamětníků zde měl Wehrmacht zřízenou střelnici. Dílo zkázy byly dokonáno za minulého režimu, kdy byla řada náhrobků rozkradena a použita ke stavebním účelům. Už v roce 1960 nestál žádný z náhrobků a areál hřbitova sloužil jako bažantnice, později byl ponechán svému osudu. Snad díky masivní zdi nebyl srovnán se zemí, jako řada jiných židovských hřbitovů.
Péčí o hřbitov se v současnosti zabývá Občanské sdružení Abraham Poběžovice.
Židovská komunita v Poběžovicích
Některé historické prameny tvrdí, že Židé se v Poběžovicích usídlili v 15. století, jiné dokonce posouvají dobu vzniku židovské obce do 12. století. Jisté však je, že za Dobrohosta z Ronšperka, na přelomu 15. a 16. století, zde náboženská obec již existovala, postupně se rozšiřovala a udržovala velmi dobré styky s pražskou židovskou obcí. V 18. století se stala jednou z nejvýznamnějších v Čechách a Poběžovice byly sídlem krajského rabína. Avšak postupem času se počet židovských obyvatel začal zmenšovat - v roce 1837 zde žilo 212 občanů židovského vyznání, roku 1930 pouze 41. Židé byli soustředěni v Židovské (dnes Masarykově) ulici. Většina jejich domů byla ale po druhé světové válce zbořena.
Poběžovická synagoga, vystavěná v letech 1814 - 1816, stávala v jižní části tehdejší židovské ulice, dnes Masarykovy, kde je dodnes torzo mikve.
Zdroj / Spolek Abraham Poběžovice; Wikipedia
