Židovská komunita v Rožmberku
Kdy se poprvé Židi usadili v Rožmberku, není známo. Německý historik Alois Harasko uvádí, že to bylo "již za Rožmberků". Opírá se o soudní spor z roku 1378 mezi městy Linec a Freistadt. Předmětem sporu byla přeprava "židovského masa" z Rožmberka do Lince; při této cestě byl oklikou minut Freistadt, kde se povinně odvádělo clo do městské pokladny. Na "starém" židovském hřbitově se nachází zbytek německy psané desky, ze které je zřejmé, že židovský hřbitov byl v Rožmberku založen před rokem 1480.
V týdeníku Česko-bavorské výhledy 20/1994 se píše, že "Židé přišli do Rožmberka roku 1670 poté, co byli císařským nařízením vypuzeni z Vídně". V lineckých soudních spisech jsou v souvislosti s nedodržením podmínek trhu v roce 1676 zmiňováni dva rožmberští Židé, Joachim Löbl a Alexandr Korb. Ve fondu Buquoyská šlechta jsou v soudních spisech v Linci uvedeni v roce 1686 "jeden Žid z Rožmberka", v roce 1706 Salamon Marian, v roce 1712 Marcus Marian a v roce 1738 Ascherl. Vesměs se jednalo o Židy z Rožmberka.
Rožmberk byl znám mezi Židy celého Rakousko - Uherska jako provinční město s rozšířenou židovskou komunitou trvale usídlenou při pravém břehu Vltavy pod hradem; této lokalitě se říkalo "Židovské město". Podle Topografie J. G. Sommera žili v Rožmberku v roce 1841 čtyři židovské rodiny. Při stavbě školy v Rožmberku v roce 1880 byl do základního kamene vytesán záznam: "Čísel popisných ve městě je 198, v nichž je 1.454 křesťanů. S nimi žije 72 Izraelitů a jeden rabín, který se stará o Mojžíšův zákon a obyčeje". Židovské domy měly římská čísla, která teprve ve 20. století byla nahrazena arabskými číslicemi. Okolo synagogy s pozdějším číslem 80 lze rozeznat "stará židovská čísla" dnešní č. p. 75, 78, 79 a 81. Na volném místě vedle špitálu v č. p. 75 jsou patrny zbytky požárem zničeného židovského domu. Starousedlí Židé vyprávěli, že na tomto místě stávala původní synagoga". Synagoga dle Cechnera byla v Rožmberku již od 17. století a vyhořela v roce 1846.
Synagoga
Synagoga v dnes již zbořeném domě č. p. 80 byla budova: "zevně prosta ozdob, jednopatrová, o třech osách s předloženými otevřenými schody. Uvnitř byl sál o třech oknech a velikosti 7 x 10 metrů, krytý českými klenbami mezi pásy. V západním poli byla po celé šířce sálu empora". Archa úmluvy v oltáři o dvou dřevěných sloupcích s kládím měla raně barokní ráz z konce 17. století a pozdější postranice z konce 18. století. Opona 120 x 180 cm před archou měla starší, žlutou, hedvábnou, zlatem a stříbrem tkanou renesanční obrubu pět centimetrů širokou, našitou na novějším červeném sametu. Uprostřed býval žlutý damašek s hebrejským nápisem. Všechny tři mosazné lustry pocházely ze 17. století. Jeden z nich byl šestihranný o průměru 50 cm a výšce 55 cm a měl nahoře jezdce se žezlem v ruce sedícího na orlu. Zbývající dva lustry byly osmihranné o průměru 60 a 75 cm. Synagoga měla hluboké sklepy a v prvém patře se nacházel byt rabína. V synagoze bývala i pekárna chleba pro Židy. Zeď "Misrach" nebyla jako v Jeruzalémě směrována na jihovýchod, ale na jihozápad.
Až do roku 1917 působil v Rožmberku rabín Glanzberg, který nejen vykonával židovské bohoslužebné obřady, ale učil židovské děti hebrejštině, Písmu a náboženství. Po jeho smrti již v Rožmberku nebyl úřad rabína pro malý počet Židů obsazen a čtení při bohoslužbách a výuku dětí převzali Max Allina, Heindrich Sternschein a Sigmund Holzbauer. Holzbauer prováděl dohled při porážení zvířat, aby bylo vše "košer". Vnitřní vybavení synagogy bylo v září 1938 zcela zničeno jednotkou SS z Lince. Během druhé světové války byla synagoga používána k bydlení, ve sklepích bylo skladováno uhlí. Po roce 1945 bylo v horních prostorách zřízeno zámečnictví zrušené na počátku šedesátých let. V roce 1966 byla budova synagogy v Rožmberku zbořena.
Židovský hřbitov v Rožmberku (nový)
Nový hřbitov se nachází 1 km severně od městečka Rožmberk nad Vltavou, při silnici do Českého Krumlova, na katastru obce Horní Jílovice, u osady Studenec. Založen byl roku 1883. Na ploše 2.290 metrů čtverečních je dochováno cca 100 náhrobků od doby založení hřbitova do roku 1950. Plocha hřbitova byla po druhé světové válce zmenšena, na severní nově zbudované hranici hřbitova byla postavena nová zeď z betonových tvárnic a márnice byla zbořena. Zbylá plocha hřbitova je nevyužita.
Tento hřbitov nebyl udržován až do konce 90. let 20. století, kdy byla jeho plocha zarostlá hustým křovím. Po roce 2000 byla plocha hřbitova vyčištěna, v letech 2003 – 2004 byla opravena zřícená část ohradní zdi, roku 2007 byly postaveny povalené náhrobky a v současné době je zajištěna průběžná údržba hřbitova.
Zdroj / Portál Historie regionu Vyšebrodsko; Židovské památky Čech, Moravy a Slezska
