Židovská komunita v Olomouci
Olomouc, důležité historické sídlo s množstvím kulturních památek, od 14. do 17. století hlavní město Moravy, dnes pulzující centrum oblasti Hané, má rovněž své pohnuté dějiny židovské pospolitosti. V Olomouci, nejvýznamnějším městě Moravy raného středověku, též důležité stanici a křižovatce dálkového obchodu, musíme tudíž předpokládat jedno z nejstarších židovských osídlení v naší zemi.
Hodnověrných historických zpráv je však poskrovnu, aby nám poskytly souvislý obraz. Jednou z původních podhradních osad ještě z doby před lokací města byla, vedle osad u sv. Michala, sv. Blažeje a sv. Mořice, též osada židovská, kterou podle písemných zmínek a archeologických nálezů třeba situovat na severní svah Michalského neboli Juliova vrchu. Ulice byla později zvána Židovská (platea judeorum).
Přítomnost židovských obchodníků a kupců předpokládáme minimálně od 11. století. Kolem roku 1140 se o olomoucké židovské čtvrti zmiňuje hebrejský cestovatel Isaak ben Dorbolo (místo nazývá Almijz či Olmijz). V letech 1239-46 bylo spojením starších osad založeno královské město, jehož břemena, zvláště na městské opevnění, měli podle privilegia císaře Rudolfa Habsburského z 20. září 1278 nést s ostatními měšťany též v Olomouci žijící Židé. V roce 1311 slavnostně vítali olomoučtí Židé projíždějícího krále Jana Lucemburského. Z let 1413-20 se zachoval latinsky psaný tzv. židovský registr čili kniha židovských zápůjček. 2) K roku 1445 známe jménem židovského fojta Mikuláše Apotékáře, z roku 1434 pochází zpráva, že augustiniáni prchlí Prostějova koupili dům v Židovské ulici naproti židovské škole – synagoze od Židovky Gail Aronovy.
Příznivá léta však zanedlouho skončila. Na základě kázání františkánského mnicha Jana Kapistrana vypověděl Židy král Ladislav Pohrobek listinou z 22. července 1454 z Olomouce a Uničova (a podobně z většiny moravských královských měst) a daroval městu jejich domy, synagogu a hřbitov. Židé museli město opustit do 11. listopadu a zanechat zde své nemovitosti, za to se měšťané králi zavázali platit napříště židovskou daň 40 kop grošů ročně, splatných vždy na sv. Jiří a na sv. Havla.
Vypuzení Židé nalezli útočiště v okolních poddanských městech Prostějově, Tovačově, Přerově, Lipníku nad Bečvou a Úsově a odtud se datuje vznik tamních židovských obcí. Po dlouhá čtyři staletí nesměli potom Židé v královském a navíc později pevnostním městě přebývat, např. roku 1745 potvrdila císařovna Marie Terezie zákaz pobytu Židův Olomouci. Za jednorázové vpuštění do města na trhy platili Židé vysoké osobní poplatky (tzv.Leibmaut). Směli tehdy – jen v určitých dnech – pouze přebývat na předměstích, především zřejmě na předměstí Bělidlech, kde je v letech 1792 až 1861 zmíněna židovská veřejná stravovna (nájemcem byl kuchař Lazar Flamm) a od poč. 19. stol. soukromá modlitebna. Striktní zákaz byl od počátku 19. stol. výjimečně přestoupen vydáním ojedinělých povolení za značné finanční částky.
Teprve revoluční rok 1848 odstranil středověké přežitky a přinesl židovskému obyvatelstvu plná občanská práva, včetně práva volného pobytu. Nastal dynamický proces stěhování židovských obyvatel z okolních městeček a měst do velkých, dosud zapovězených měst za lepšími ekonomickými podmínkami.
V roce 1865 byl založen náboženský spolek, jenž se v roce 1892 proměnil v samostatnou náboženskou obec (náboženský spolek s modlitebnou existoval navíc na přelomu 19. a 20. stol. v předměstí Pavlovičkách a v nedalekých městech Šternberku, Uničově a Litovli). V roce 1897 se v Olomouci uskutečnil 1. sionistický sjezd v rakouské říši s pozdravem Theodora Herzla. Účast na společenském, kulturním a politickém životě města dokládá existence četných židovských spolků (chevra kadiša – pohřební bratrstvo, r. 1893 založen ženský dobročinný spolek, roku 1901 židovský tělocvičný spolek, přejmenovaný v roce 1927 na TJ Makkabi) a dobročinných humanitních nadací (např. k roku 1906 jich bylo 42 s fondem 62.000 korun). V době l. světové války se město stalo útočištěm stovek židovských uprchlíků z Haliče.
Konec kvetoucí židovské komunitě přinesla tragická léta nacistické okupace. Občané židovského původu, na něž se vztahovaly rasistické tzv. norimberské zákony, byli postupně zbavováni veškerých práv a majetku. Pěti transporty (dne 26. června 1942 s označením AAf, 30. června 1942 AAg, 4. července 1942 AAm, 8. července 1942 AAo a 7. března 1945 AE7) bylo deportováno z města a okolí celkem 3.498 obyvatel do Terezína a později do vyhlazovacích táborů na východě. Jejich památka je každoročně na jaře o svátku Jom ha-šoa připomínána tryznou v obřadní síni nového židovského hřbitova v Neředíně.
Na průčelí budovy základní školy v Hálkově ulici, kde byli Židé z Olomoucka před deportací v roce 1942 soustřeďováni, odhalil velvyslanec Státu Izrael v ČR p. Rafael Gvir dne 3. května 1996 pamětní desku (dílo kamenosochaře Miloše Brücknera).
Starý židovský hřbitov v Olomouci
Od roku 1867 do roku 1900 se pohřbívalo na hřbitově, jenž byl zřízen v západní části dnešních Smetanových sadů. V době jeho založení ve městě žilo téměř 1700 Židů z celkových necelých 22 tisíc obyvatel. U jeho jihovýchodní stěny stál hrobnický domek čp. 73. Část náhrobků pak byla přenesena do východní části ústředního hřbitova v Neředíně. Areál starého hřbitova byl ve 20. letech 20. století přeměněn na park.
Nový židovský hřbitov jako součást ústředního hřbitova v Olomouci - Neředíně
V areálu založeném v roce 1900 o jednotném urbanistickém rozvrhu zaujímá židovské pohřebiště východní sektor. Novému židovskému hřbitovu o rozloze 9.040 m2 (z původní výměry 18.604 m2 – zadní část odstoupena v roce 1962 smlouvou městu) vévodí při vstupu novogotická obřadní síň, jejíž průčelí zdobí kovová Davidova hvězda a málo zřetelné zbytky hebrejského nápisu. Pamětní desky se jmény 1 520 židovských obětí 2. světové války z Olomouce umístěné původně v jejím interiéru byly přeneseny do předsíně modlitebny na Komenského 7.
Na ploše hřbitova se v pravidelných skupinách nalézá kolem jednoho tisíce náhrobních kamenů, od zcela prostých stél až po výstavné hrobky. Náhrobky novodobého typu provedeny se strohou výzdobou a řídkou symbolikou, s německými a českými nápisy, ze světlé a tmavé žuly, mramoru a umělého kamene. Honosné hrobky jsou rozmístěny především při obřadní síni. Přemístěny sem byly ale i stély z původního hřbitova, které jsou rozmístěny převážně kolem obřadní síně. Hřbitov je ohrazen režnou cihelnou zdí se zpevňujícími pilířky, cesty lemují vzrostlé stromy – túje, lípy, břízy a topoly.
Při obou bočních stranách hřbitova stojí památníky obětí l. světové války, mezi nimi též hroby 48 vojáků zemřelých ve vojenské nemocnici na Klášterním Hradisku. Na konci stromořadí v ose obřadní síně stojí kamenný památník mučedníků židovského vyznání z doby druhé světové války z Olomoucka, odhalený 23. října 1949. Tento památník je památkově chráněn.
Mezi slavné lokální osobnosti zde pohřbené patří například básník Vlastimil Artur Polák, bohatí olomoučtí průmyslníci Broch, Briess či Brach, představitelé místní židovské komunity, jako byl předseda náboženské obce dr. Ludvík Meissner, vrchní kantor Berthold Wolf nebo sladovník Eduard Hamburger.
Hřbitov je celkově udržován v dobrém stavu.
Památkově chráněny jsou památník umučených židovského vyznání (rejstř. č. 23874/8-3135) a obřadní síň hřbitova (rejstř. č. 11219/8-11219).
Zdroj / Židovská obec Olomouc; Wikipedia
