Židovská komunita
Židy přivedli do Postoloprt roku 1671 majitelé panství Sinzendorfové. Nejasné údaje nevylučují jejich přítomnost již dříve. Snad roku 1692 pro ně nechala nová vrchnost (Schwarzenbergové) postavit ghetto ve východní části města, které zahrnovalo jedinou slepou ulici (dnes Mánesova). Pro její stavbu vypracoval několik projektů Pavel Ignác Bayer, tehdejší schwarzenberský dvorní architekt. Míra jejich uskutečnění není jasná.
Nejméně do poloviny 18. století se ghetto skládalo z 11 dřevěných obytných domků jednotného vzhledu, ke kterým do roku 1722 přibyla prostá zděná synagoga. Do roku 1759 byly zřejmě všechny domky přestavěny na zděné a patrové. Ghetto postihla řada požárů, které vyvolaly četné přestavby. Ulice se do roku 1788 prodloužila na současnou délku, čímž se synagoga ocitla z původního konce uprostřed východní strany ulice. Roku 1817 nechala vrchnost na severním konci postavit budovu školy a lázně (mikve), dodnes dochovanou.
Od poloviny 19. století Židé odcházeli do nových průmyslových a obchodních center v okolí. Přesto roku 1867 došlo k přestavbě či nové stavbě synagogy (chybějí přesné údaje) a koncem století i ke zřízení nového hřbitova. Ten původní se nacházel jihozápadně od zámku, nový pak u silnice do Rvenic poblíž nového komunálního pohřebiště. Oba byly zdevastovány za nacistické okupace. Tehdy také definitivně zanikla zdejší obec.
Do Mánesovy ulice se po roce 1945 stěhovali noví osídlenci z vnitrozemí, synagoga zůstala stát bez využití a chátrala, až byla roku 1980 zbořena. Obdobný osud potkal i řadu domků a bývalý špitál. Část parcel zůstala prázdná, na dalších vznikly nové rodinné domky. Někdejší židovskou ulici tak připomíná několik domů na jejím jižním konci, bývalá škola na severu a pumpa uprostřed vozovky.
Válečné události
10. listopadu 1938 byla vypálena chomutovská synagoga. Židé, kteří nestačili utéci, byli za bití sudetskými Němci hnáni po čtyřech do zbytku ČSR právě přes Postoloprty na Louny (ty nebyly odstoupeny). Později Němci zřízený koncentrační tábor v bažantnici byl v roce 1943 vyhrazen pro mužské židovské míšence a manžele židovek z celého protektorátního území. Spolu s válečnými (Francie, Itálie, Velká Británie) zajatci pracovali nejen na stavbě letiště Žatec. Tábor fungoval až do dubna 1945, kdy řada vězňů začala utíkat. Průměrně zde bylo internováno 1200 lidí. Z později známých osobností zde byl vězněn lingvista Petr Sgall, plzeňský malíř František Zuvač (1905–1970), literární vědec a jazykovědec Pavel Trost či sociolog Richard Jung (1926–2014).
Židovský hřbitov v Postoloprtech (nový)
Nový židovský hřbitov byl v Postoloprtech zřízen ve druhé polovině 19. století, aby nahradil starý, postavený v 18. století. Nový hřbitov byl zničen nacisty během války a v roce 1945 zde byli pohřbeni vojáci Rudé armády. Dnes se zachovala pouze ohradní zeď a je přístupný příležitostně.
Zdroj / Židovské památky Čech, Moravy a Slezska
