Židé v Boskovicích
Židé se zřejmě v Boskovicích začali usazovat poté co je král Ladislav v roce 1454 vyhnal z královských měst. Někteří brněnští Židé tak odešli do Boskovic a usídlili se v podhradí. Obec se rozvíjela, její obyvatelé se věnovali obchodu a řemeslu, ale byli společensky opovrhováni. Měli svého rychtáře podléhajícího městskému purkmistru a vlastní školu s rektorem.Díky emancipaci r.1848 se boskovická židovská obec změnila v politicky samostatné městečko s vlastním starostou, policií a hasičským sborem. Ze všech židovských obcí na Moravě měly tehdy pouze boskovická a holešovická obec samostatný katastr.
Maxima dosáhla židovská obec roku 1857, kdy zde mělo domovské právo 2.018 Židů, což byla třetina obyvatel Boskovic. V té době se Židé stali zakladateli moderní průmyslové výroby. Zakládali továrny v Boskovicích (Eisler, Czaczkes, Ticho), i v okolních obcích (Löw Beer, Popper, Biach).
Samostatná židovská obec zanikla v roce 1919 sloučením s městem. Tragickým vyvrcholením staleté existence židovské komunity v Boskovicích se stala nacistická rasová perzekuce v letech 1939–1945. Nacistické úřady deportovaly 14.–15. března 1942 z Boskovic a okolí 458 osob do Terezína a dále do vyhlazovacích táborů. V roce 1945 se jich zpět vrátilo jen čtrnáct.
Židovská obec v Boskovicích byla jednou z největších na Moravě. Byla známá jako středisko významných talmudistů. Nejslavnějším z nich byl Samuel ha-Lévi Kolin, autor spisu Machcít ha-Šekel, pohřbený na zdejším židovském hřbitově. V letech 1851–1884 zde bylo dokonce sídlo zemského rabinátu. Nejstarší zpráva o židovské škole se vztahuje k r. 1591. Další důležitou institucí byla rituální ponorná lázeň, tzv. mikve.
Nejstarší domy židovského města (ghetta) jsou v okolí náměstí U Vážné studny, U Koupadel a Traplovy ulice. Uzavřené židovské město vzniklo až po roce 1727. Od křesťanského města bylo odděleno pěti branami a pěti řetězy nebo dráty, které v noci a v době křesťanských svátků nebylo dovoleno překročit.
Omezené prostorové možnosti v ghettu vedly k tomu, že boskovická židovská čtvrť se ve své historii stala mnohokrát dějištěm tragédií: v letech 1715–16 zemřelo mnoho Židů při morové epidemii, v letech 1696 a 1823 ji zase pustošily mohutné požáry. Dnešní vnější vzhled ghetta je převážně určen pozdně klasicistní a empírovou přestavbou po požáru v roce 1823.Ve 2. polovině 19. století nastal přesun movitějších Židů z ghetta do křesťanské čtvrti a migrace do velkých ekonomicky příznivějších měst. Někdejší židovská čtvrť se stala domovem sociálně slabších vrstev společnosti.
Vývoj po deportaci Židů způsobil další chátrání a likvidaci domů, z nichž většina se dočkala obnovy až v 90. letech minulého století. Z dnešních 79 domů je dvacet památkově chráněno spolu s dalšími objekty (kašna, masné krámy, brána).
První písemný doklad o existenci synagogy v Boskovicích je z roku 1586. Zřejmě poblíž ní bylo postaveno v roce 1639 jádro současné synagogy maior, její výmalba pochází z období poloviny 17. a začátku 18. století. Malby jsou označovány za nejucelenější příklad tradice výzdoby synagog, kterou po východní a střední Evropě šířili židovští umělci z Polska a Ukrajiny. Viz Boskovická synagoga, průvodce, Židovské muzeum v Praze, 2002.
Starší synagoga minor sloužila jako studovna, v jejím přízemí byla klenutá síň. V polovině 19. století ji užívali ortodoxní Židé, v 50. letech 20. století byla pro špatný stav zbořena. Obec také měla v době rozkvětu v 19. století modlitebnu v budově židovské školy a v Löw-Beerově nadačním domě.
Doklady o existenci židovského hřbitova jsou až ze 17. století, založen byl ve století šestnáctém. Nejstarší náhrobky jsou většinou z opuky, proto se již jen minimálně zachovaly nápisy na nich.