Židovský hřbitov v Boskovicích

Nepochybně nedlouho po svém konstituování si boskovická židovská obec musela zřídit své vlastní pohřebiště. O tom, kde se nejstarší hřbitov nacházel, nám však chybí hodnověrné historické zprávy. Ve vlastivědné literatuře jsou zmiňovány tři různé lokality pro jeho umístění, jednak při údajném starším židovském sídlišti na východním předměstí v Bělé, dále na jižním či východním svahu hradního kopce poblíž vyhlídky, dříve prý nazývaném "kohenský vrch" a konečně jihozápadně města ve směru dnešního hřbitova, ale blíže ghettu, přibližně v místech zobrazených na plánu Boskovic z r. 1702, na jehož přesnost ovšem nelze spoléhat, a na pohledu na město Boskovice z r. 1728 ze sbírky Dismase z Hofferů, i když jde o schematickou perspektivní zkratku kreslíře, jenž zachytil nový hřbitov. Pro existenci žádné z těchto tří lokalit nemáme důkazy, stejně jako není pravdou tvrzení obsažené ve Sborníku Hugo Golda, že se v depozitáři městského muzea nacházejí kamenné náhrobky z původního starého židovského hřbitova. Zdá se, že nejblíže pravdě by mohla být třetí varianta, zvláště když připustíme, že zbytky starého hřbitova mohly být zasypány či zlikvidovány při terénních úpravách pro budovaný zámecký park. Jasno v celé záležitosti může v budoucnu přinést nejspíše náhodný archeologický nález.

Dnešní boskovický židovský hřbitov se nalézá na jihozápadním okraji města, asi 500 m od náměstí, v poměrně příkrém svahu se sklonem k severozápadu pod zámeckou oborou, na kopci, jenž se nejméně od 16. století nazývá Srák či Sráček. Na návrší naproti hřbitovu stávali kohenové, kteří nesměli vstoupit na plochu hřbitova a sledovali obřady z této „vyhlídky". Proto se toto návrší nazývalo „kohenský vrch s vyhlídkou na kopci". Jde tedy o typické situování židovského hřbitova "na kopci za městem" tak, aby se na něj tehdejší občané nemuseli dívat. Již sám tvar hřbitova- značně složitý- vypovídá o členitosti terénu, do něhož byl položen, a o postupném rozšiřování plochy. Nejstarší část pohřebiště představuje jihozápadní sektor (pozemek parc. č. 960/1), k němuž byly postupně přičleněny pozemky v severozápadním sektoru (č. p. 960/2) a severovýchodním sektoru (č. p. 951) - tomu by mohly odpovídat listinné zprávy o dvojím rozšíření hřbitova na počátku 18. století (r. 1704) a na počátku 20. století. Horní, jihozápadní část posledně jmenované plochy již zůstala neobsazena hroby. Celková rozloha hřbitova 14 528 metrů čtverečních řadí boskovický hřbitov mezi nejrozsáhlejší židovské hřbitovy v našich zemích.

Hřbitov je téměř po celém obvodě ohrazen zdí, původně kamennou z místního materiálu- opuky, jež byla v souvislosti s posledním rozšiřováním areálu na počátku století opravena a doplněna cihelnou zdí se zpevňujícími pilířky. Na několika místech zídky můžeme ještě dnes spatřit zazděné nevelké, kamenné desky s hebrejským označením sekcí hřbitova (a arabskou číslicí). Menší úseky spadlé zídky byly v nedávné době (r. 1981) provizorně vyspraveny drátěným pletivem. Vstup na hřbitov tvoří dvě kované brány (vyrobené a osazené v r. 1982) uprostřed severní fronty; východní brána, blíže k městu, je v původní trase přístupu ke hřbitovu, poté sloužila jako vjezdová brána pro pohřební povozy jedoucí přímo k márnici, stojící dnes uprostřed plochy pohřebiště, zatímco pěší účastníci pohřbu přicházeli západněji položenou bránou a k márnici museli vystoupit (podél dětského pohřebiště - po levé straně) po majestátním kamenném schodišti, lemovaném ještě donedávna kompletním železným zábradlím. „Márnice" (ve skutečnosti obřadní budova tzv. ohel) z roku 1763 bývala menší, velmi jednoduchá, kamenná stavba obdélného půdorysu, se sedlovou střechou, z níž dnes stojí jen zbytky obvodových zdí. Donedávna zde bylo možno spatřit dvě zazděné kamenné desky s hebrejskými rituálními texty (datované 1763 a 1861) a kamennou nádobu na omývání rukou.

Na ploše hřbitova se nalézá kolem dvou a půl tisíce kamenných náhrobků, které jsou jedinečnou památkou na generace židovských obyvatel Boskovic a zároveň přehlídkou zručnosti místních i okolních kameníků. Nejstarší zjištěný náhrobek pochází z r. 1670 a od něj vede souvislá řada jednotlivých vývojových typů náhrobních kamenů až do 30. let našeho století. K nejvýznačnějším patří barokní náhrobky tzv. jihomoravského či mikulovského typu z pol. 18. století zdobené rustikalizovanými dobovými ornamentálními prvky (volutami, lasturami), často též s použitím rostlinných motivů (např. lilie).

Starší náhrobky (přibližně od pol. 19. století) se svým pojetím dosti odlišují od novodobých kamenů. Jsou vytesány v pískovci, opuce, méně žule a mramoru, zpravidla obdélného tvaru na výšku, s rozmanitým ukončením, nejvíce půlkruhovým či segmentovým, ale též pravoúhlým, trojúhelným nebo složitěji tvarovaným, v těžišti plochy hebrejský nápis se jménem zemřelého a s bližším udáním jeho osobnosti, rodu, charakterových vlastností či díla. V horní části kamene bývá často reliéfně vytesán určitý znak jako symbolika jména, vlastností či zaměstnání zemřelého (zde koruna, dva lvíčci držící korunu, květy- růže, rostliny v květináči, či dvě proti sobě v oblouku jako častý motiv, dvě srdce, dvě dlaně příslušníků kmene kohenů, džbán s podnosem - levitská souprava).

Novodobé náhrobky jsou zpravidla rozměrnější, buď tvaru obelisku, či obdélníku osazeného na délku, materiál mramor, černá a světlá žula, nápisy vytesány německy, výjimečně česky, výzdoba pouze ojediněle. Tyto náhrobky se nalézají v novějších partií hřbitova v severozápadní části plochy (zde mezi staršími kameny) a v severovýchodní části (zde výhradně), mezi plánovitě vysazenými lípami.

Náhrobky byly odedávna osazovány pravidelně v řadách po vrstevnicích, tedy od severovýchodu k jihozápadu, čelem dolů do údolí, tj. k severozápadu. Mezi jednotlivými sekcemi vedou málo znatelné cestičky. Traduje se, že čestná místa se nalézala v dolní, přístupnější části hřbitova a výše položená místa byla určena pro chudší souvěrce.

Dnešní stav hřbitova, u něhož přirozená péče potomků byla násilně přervána a je vlastně opuštěný, není příznivý. Svou negativní roli sehrává nevhodné umístění na prudkém svahu, kde jsou kameny dešťovou vodou podemílány a káceny, dále použití málo kvalitního pískovcového a opukového kamene, jenž nepřečkal staletí a silně zvětral, zarůstání celé plochy hřbitova stromy a keři (břízami, jasany, jeřáby, šípky), jež svými kořeny vyvracejí náhrobky, a konečně odlehlost místa, pro niž se stává hřbitov snadno objektem a cílem vandalského ničení (pokácení desítek náhrobků v letech 1957, 1986, 1989, 1993). O udržení pietního charakteru hřbitovního areálu se podle svých možností stará majitel Židovská náboženská obec v Brně.

Na hřbitově sní svůj věčný spánek řada význačných osobností zdejší židovské obce, především učení rabíni Samuel ha- levi (řečený Machcít ha- šekel, zemřel 1806), Mose ben Hirš ha- levi Ungar (zemřel 1814) a Abraham Placzek (zemřel 1884), dále např. Cebi Hirš, představený židovské obce (zemřel 1756). Přibližně uprostřed severovýchodního sektoru mezi novodobými náhrobky je umístěn památník třiceti padlým židovským vojákům z Boskovic v letech I. světové války 1914-1918, jehož autorem je Josef Obeth (1874 - 1961), rodák z Terezína u Mikulovic na Opavsku, absolvent vídeňské Akademie .

Boskovický židovský hřbitov je památkově chráněn (č. 408) a společně se hřbitovy v Mikulově, Holešově a Třebíči je na Moravě pro své hodnoty ceněn nejvýše. Svou starobylostí se řadí k unikátním památkám svého druhu u nás.

Zdroj:
Jaroslav Klenovský: Židovská čtvrť v Boskovicích, 2004
J. A. Haidler, F. Mlateček, P. Vítámvás: Židovský hřbitov v Boskovicích. Průvodce. Boskovice 2002

Kontakty:
Muzeum regionu Boskovicka