Minulé režimy devastovaly židovské hřbitovy, lidé nacházejí náhrobní kameny

Před osmdesáti lety začala systematická likvidace židovských hřbitovů. Komunistická totalita popírala náboženskou svobodu a systematicky ničila židovské hřbitovy. Náhrobky byly používány na dláždění chodníků nebo zdobily zahrady. A právě takovou „ozdobu“ ve formě židovského náhrobku našla žena na své zahradě.

Překvapení čekalo na novou majitelku chaty nedaleko Dobříše. V zadním koutě zahrady, mezi stromem a dřevěným plotem, stál zapomenutý starý židovský náhrobek. Od sousedů rychle zjistila, že se nejedná o hrob – předchozí majitel byl nadšeným sběratelem různých kuriozit a to byla jedna z nich.

Nikdo už jí ale nedokázal říct, odkud náhrobek pochází, když nejbližší židovský hřbitov je vzdálen osm kilometrů. Památku proto nabídla židovské obci a spolku Omnium. Jedním z projektů spolku je vrátit „ztracenou tvář“ židovským hřbitovům a chybějící kameny vrátit na původní místa.

Podle Tomáše Jelínka, jednoho z iniciátorů projektu, který náhrobek přijel vyzvednout, čeká nyní nález cesta do rukou odborníků. Bude očištěn a hebrejský text přečte odborník. „Z nápisů se dá vyčíst řada údajů, které pomohou při jeho návratu na původní místo,“ vysvětluje Jelínek.

Podle prvního ohledání jde o dobře zachovaný náhrobek muže a pochází pravděpodobně z 18. století. Je na něm vyobrazena koruna, symbol náboženského učení, mohlo by se tak jednat o náhrobek učence nebo rabína.

Nápis je klíčem k návratu

Odborníci ze Židovského muzea ale dokážou z nápisu na kameni vyčíst mnohem víc, například odkud zemřelý pocházel, jeho základní životní data a také jméno manželky nebo dětí, i informace o tom, kde žil a kde byl pohřben.

Poté se stéla vrátí na své původní místo, nikoli ovšem do zahrady u chaty, ale na hřbitov, ze kterého pochází. Když spolek nenajde přímo hrob, kde byl umístěn, bude kámen alespoň na místě, odkud byl odvezen. Případně na nejbližším židovském hřbitově, pokud už ten původní neexistuje. Někdy se nadaci podaří dohledat (většinou v cizině) potomky zemřelého.

Podle Jelínka se lidí, kteří ohlásí podobný nález, ozývá rok od roku více. Jde hlavně o nové majitele objektů, kteří nejčastěji při rekonstrukci objeví židovský náhrobek, sloužící jako stavební kámen. V posledních měsících se tak podařilo objevit ztracené náhrobky třeba z Rabštejna, Uherčic nebo Prahy. „Je to jedinečná šance, jak napravit špatný skutek z minula, a ten se nenaskytne každý den,“ říká Jelínek.

V posledních dvou letech se díky medializaci některých nálezů ozývá stále více lidí. „Myslíme si, že to budou nyní asi desítky lidí ročně. Větší množství by ani nešlo zvládnout,“ uvádí. Nejsou to ale jen noví majitelé realit, podle Jelínka mají dobré zkušenosti i s lidmi, jejichž předci použili náhrobky ke stavebním či kamenickým účelů nebo to alespoň plánovali. „Jsme rádi za každého, kdo je dnes ochoten napravovat křivdy minulosti. Náš projekt svým způsobem vzdoruje historickým následkům nacismu a komunismu,“ vysvětluje.

Nejlepší cestou, jak případný náhrobek vrátit, je kontaktovat odborníky prostřednictvím webu bejtolam.cz, který provozuje spolek Omnium s Federací židovských obcí a organizací Matana.

Dvě totality
Tradičním požadavkem židovského pohřbu je uložení zesnulého do země a zajištění neporušitelnosti jeho hrobu a celého hřbitova. To bylo v minulosti až na výjimky vždy dodržováno.

Období nacistické okupace, ale i období komunistického režimu se v českých zemích mimořádně dotklo vedle dalších památek především památek židovských. Po období totality, která chtěla židovskou komunitu vyvraždit a vymazat z paměti společnosti, přišla další totalita, která popírala její náboženskou svobodu a identitu. 

Některé židovské hřbitovy byly zničeny nenávratně, ať již živelně, nebo plánovitě systematickou prací úřadů. Řada jich byla vážně poškozena. Náhrobky byly často rozebírány jako stavební materiál, suť pro úpravu koryt řek, dláždění chodníků nebo „ozdoba“ zahrad.

Zdecimovaná židovská komunita se v poválečném období věnovala především péči o přeživší. Postupně se pak pokoušela udržovat i hřbitovy svých předků. S nástupem komunismu a omezením finanční nezávislosti židovských obcí se jí však na řádnou péči nedostávalo peněz. V některých městech se tak stal špatný stav hřbitovů, který připomínal komunitu, jež byla opět v nemilosti režimu, dobrou záminkou pro jejich zrušení.

Unikátní hřbitov v Prostějově

Nejznámějším případem je moravský Prostějov, kde byl starý židovský hřbitov zlikvidován v období druhé světové války. Kameny z něj si rozebrali stavebníci z okolních vesnic. Právě tento historicky mimořádně významný hřbitov, kde byla pohřbena řada významných osobností, se před několika lety rozhodl obnovit americký rabín Louis Kestenbaum.

S pomocí své nadace Kolel Damesek Eliezer postupně náhrobky shromažďuje a plánuje obnovu hřbitova na původním místě, kde je dnes park a parkoviště. Zatím se ale podařilo najít jen několik procent původních stél.

Zvláštní kapitolu likvidace židovských náhrobků za období normalizace pomáhal psát i tehdejší vekslák a pozdější bos českého podsvětí František Mrázek.

Ten v 80. letech řídil prodej náhrobků ze švédské žuly, která byla oblíbena na přelomu 19. a 20. století, do valutového západního Německa.

Zdroj: Robert Oppelt, iDNES.cz
Fotografie: Omnium