Židovská komunita v Hustopečích
Nejstarší doklad o židovském osídlení pochází z roku 1372 – jde o zmínku o Židu Elkanovi z Hustopečí (Jude Elkana aus Auspitz), který si zakoupil dům v Brně. Po vyhnání moravských Židů z královských měst (většinou roku 1454) se Hustopeče nestaly významnějším židovským centrem, za něž v jejich okolí platil např. Podivín či Mikulov, který se v 16. století etabloval na hlavní město moravských Židů.
Kromě letmých zmínek o židovských majitelích vinic v Hustopečích se zde podle některých pramenů větší komunita nacházela počátkem 17. století, a to díky podpoře knížete Lichtenštejna. K jejímu vyhnání mělo však dojít hned roku 1651 v důsledku neblahých poválečných poměrů.
Novodobá židovská obec vznikla v Hustopečích až po roce 1848. Po zrušení patrimoniální správy se Hustopeče staly sídlem mimořádně velkého okresního hejtmanství, pod něž spadalo 96 obcí. Po roce 1868 tvořilo politický okres Hustopeče 77 obcí, které náležely k soudním okresům Hustopeče, Klobouky a Židlochovice. Prvním „oficiálním“ židovským přistěhovalcem byl Jakob Wesselý, který si už v roce 1845 zakoupil dům v Hustopečích – tedy v době, kdy zde ještě Židé nesměli být majiteli realit. Dům mu byl oficiálně připsán až roku 1850.
V náboženském ohledu spadali hustopečští Židé pod židovskou obec v Podivíně, avšak usilovali o osamostatnění. V květnu 1880 zprovoznili vlastní synagogu a v roce 1886 i hřbitov. Úplné nezávislosti bylo dosaženo instalováním vlastního rabína, dr. Isidora Böcka, v prosinci 1897.
Hustopečská židovská komunita přestala fakticky existovat v roce 1940. Zrušení zdejší židovské obce nacisty a následná smrt jejího jediného rabína v terezínském koncentračním táboře znamenal i její definitivní zánik. Většina zdejších Židů se během okupace stala obětí holokaustu, a tak nebyla zdejší židovská obec po válce obnovena.
Synagoga
Synagoga v Hustopečích je dnes již neexistující židovská svatyně přestavěná v roce 1880 ze starší budovy. Nacházela se v Mrštíkově ulici jako č.p. 7, asi 100 m od Dukelského náměstí.
Za okupace ji nacisté využívali jako technický sklad. V roce 1952 byla přestavěna na stolařskou dílnu, poté nebyla dlouho využívána. Po sametové revoluci již tak dost zanedbaná budova nadále chátrala, takže ji její poslední majitel nechal roku 2010 zbourat.
Židovský hřbitov v Hustopečích
Židovský hřbitov v Hustopečích se rozkládá na jihozápadě města Hustopeče, v dnešní ulici Svatopluka Čecha, asi 800 m směrem na jihozápad od hlavního náměstí (Dukelské). V roce 1886 jej (včetně obřadní síně) založil zdejší židovský náboženský spolek. Tehdy měl rozlohu 1298 m2.
Po záboru Sudet bylo na základě nařízení pro sudetoněmecké oblasti z 22. října 1938 vlastnictví hřbitova zapsáno na Aufbaufonds-Vermögensverwaltungsgesellschaft Wien, o rok později na městskou obec Hustopeče.
Poslední pohřeb se zde konal v dubnu 1946. V dubnu 1949 bylo vlastnické právo zapsáno na Židovskou náboženskou obec Brno. Poté hřbitov celá desetiletí chátral a stával se také častým cílem vandalů, kteří zde mimo jiné převraceli a pohazovali náhrobky po celém areálu.
Místní národní výbor spolu s okresním národním výborem se proto rozhodly hřbitov asanovat, k čemuž došlo na přelomu 70. a 80. let 20. století.
Roku 2013 se zničený hřbitov dočkal rekonstrukce a alespoň částečného obnovení. Slavnostní otevření proběhlo 8. října téhož roku. Došlo k rekonstrukci dochovaného úseku obvodové zdi a vstupní brány, byl zbudován památník věnovaný židovským obyvatelům Hustopečí a instalována pamětní deska věnovaná odkazu zdejšího rabína Isidora Böcka, kterou společně odkryla jeho vnoučata Judith Leiferová a Šmu'el Loeb.
Zdroj / Arizace židovského majetku v Hustopečích, Soňa Nezhodová; Wikipedia
