Židovská komunita ve Velké Bukovině
Doklady o počátcích zdejšího židovského osídlení se nedochovaly. Židé jsou ve Velké Bukovině (dříve Gross Bok) zmiňováni zejména v 18. století a zdejší židovská obec nebyla nikdy příliš početná – v první polovině 19. století zde žilo 18 židovských rodin, r. 1872 měla židovská obec 49 platících členů a v roce 1930 jsou ve Velké Bukovině zaznamenáni již pouze dva poslední Židé.
Židovský hřbitov ve Velké Bukovině
Židovský hřbitov ve Velké Bukovině byl založen pravděpodobně počátkem 18. století. Patří Židovské obci v Praze a je chráněn jako kulturní památka České republiky.
Zdejší židovský hřbitov patří k těm menším a je velmi pěkně situován v krajině mezi poli asi jeden kilometr za vesnicí. Hřbitov je obehnán krásnou opukovou zdí a vede k němu již téměř neznatelná polní cesta. Hřbitov je poprvé uváděn roku 1731 a dnešní podobu získal hlavně v druhé polovině 19. století. V areálu se dochovalo 182 náhrobků, přičemž ty nejstarší barokního a klasicistního typu pocházejí z druhé poloviny 18. století. Mladší náhrobní kameny z dvacátého století chybí a tak celý areál působí velmi starobylým dojmem.
Symbolika židovských náhrobků ve Velké Bukovině se vyznačuje velkou rozmanitostí. Projevuje se například rozmanitým vyobrazením zvířat (lev) nebo květin a stromů, symbolů zaměstnání a podobně. Každý symbol má svůj skrytý význam a nese nějakou informaci o zesnulém. Zvláštností zdejšího hřbitova je, že se zde na stélách nejčastěji opakuje symbol žehnajících rukou, který je užíván pro kohenity. Žehnající ruce znázorňují kněžské gesto požehnání roztaženými prsty obou rukou. Gesto žehnajících rukou bývá provázeno slovy: „Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou“. Složení rukou napodobuje pohyb, jímž se uděluje boží požehnání.
Na stélách se několikrát objevuje i konvice, která je symbolem levitů.
