Židovská komunita v Krnově
Nejstarší ojedinělá zmínka o židovském osídlení (týkající se duchovního, tedy snad existovala náboženská obec) pochází z roku 1386. Roku 1535 bylo židovské obyvatelstvo z krnovského knížectví vypovězeno a nejpozději koncem století musely židovské rodiny opustit i město Krnov.
Pozoruhodné privilegium z roku 1625, povolující ustavení početné sefardské obce v Krnově, zřejmě nebylo realizováno. Novodobé židovské osídlení začíná až v polovině 19. století, kdy zde v 1848 žilo 5 židovských rodin, roku 1860 už 17 rodin, roku 1890 maximum 570 osob židovského vyznání (4 % obyvatel), roku 1930 už jen 318 osob (1 %).
Roku 1853 se ustavil náboženský spolek (jako součást židovské obce Osoblaha), který byl roku 1877 změněn na samostatnou židovskou náboženskou obec. Po 2. svět. válce byla židovská náboženská obec obnovena (modlitebnu měla v soukromém bytě) a později změněna na synagogální Sbor, který zaniká po roce 1957).
Synagoga
Krnovská synagoga z roku 1871, označovaná rovněž jako templ, je 24 m dlouhou a 17 m širokou budovu v elektickém historizujícím slohu se dvěma věžemi na východním průčelí. Stojí na Barvířské ulici číslo 28, orientována je do Soukenické ulice (dříve Tempelring). Vnějším výrazem se podobá spíše kostelům než starým synagogám z období před emancipací (zrovnoprávněním) Židů. Souvisí to s tehdejší snahou Židů přizpůsobit se většinové společnosti. Orientální nádech a vnitřní členění prostoru však promlouvají jednoznačně o náboženském vyznání objednavatelů. Právě tyto „pyšné“ synagogy z konce 19. století se v největší míře staly cílem nacistického ničení. Exteriér stavby je neorománský, v interiéru převládají maurské prvky. Jmenovitě jde o dřevěný vyřezávaný kazetový strop (hnědočerveně malovaný) a loubí ženských galerií (ochozů, balkonů) v úrovni prvního patra nad hlavním sálem. Přízemí sálu bylo vyhrazeno mužům. Uvedený styl čerpá inspiraci ve stavbách Sefardů, tedy Židů vyhnaných roku 1492 ze Španělska do Nizozemí, severní Afriky a na Balkán. Na celé Moravě a ve Slezsku se synagoga s interiéry ve středověkém maurském slohu dochovala pouze v Krnově. Krnovská synagoga je zároveň jednou z pouze tří existujících synagogálních staveb v Moravskoslezském kraji (vedle Nového Jičína a Českého Těšína), přičemž jako jediná si uchovala svůj původní vzhled (dokonce i okenní rámy jsou originály) a tím i historickou hodnotu. Naopak všechny ostravské synagogy, stejně jako synagogu v Opavě, zbourali nacisté.
Na litinových sloupech, nesoucích ochozy vyhrazené ženám, se dodnes nacházejí rozvody plynového osvětlení. Pod okny jsou větrací otvory již nefunkčního systému vzduchotechniky. Na půdě je uložena kamenná deska, do níž je hebrejsky vytesáno deset přikázání. Desatero, coby důkaz věrnosti Bohu, bylo až do roku 1938 umístěno na venkovním střešním soklu mezi věžemi, směrem do Soukenické ulice. Severovýchodní věž synagogy nabízí pěkný výhled na střed města. Přístupná je skrze jihovýchodní věž, a to točitým dřevěným schodištěm. Venkovní dveře v přízemí, vedoucí do Soukenické ulice, jsou pouze dekorativním prvkem fasády, za nímž se nachází zdivo. V těchto místech uvnitř sálu visel aron ha-kodeš (svatostánek), tedy dřevěná skříň se svitky Tóry, ze kterých se při bohoslužbách četlo.
Židovskou synagogu v Krnově roku 1938 zachránilo odvážné rozhodnutí městské rady, složené ze sudetských Němců. Radní se jednomyslně shodli a pomocí lsti obešli příkaz synagogu vypálit, který přišel z Berlína. Budovu adaptovali na městskou tržnici. Podvod byl tak dokonalý, že o vypálení krnovské synagogy psaly říšské i protektorátní noviny. Ve skutečnosti však byla vypálena pouze obřadní místnost na židovském hřbitově. Po válce byla synagoga nejprve prázdná, poté zde byl sklad, uvažovalo se i o zřízení kina. Rozebrány byly varhany a ztratily se původní lavice. Nakonec bylo vlastnictví synagogy převedeno na stát a od roku 1960 zde sídlil okresní archiv, čímž byl naštěstí zakonzervován historický ráz této památky. Roku 1994 stát synagogu předal Židovské obci v Olomouci.
Židovský hřbitov v Krnově
Významným počinem krnovské židovské náboženské obce bylo zřízení vlastního hřbitova. Pro tento účel byla roku 1873 zakoupena rozsáhlá parcela pod kopcem Cvilín, svažující se od jihozápadu k severovýchodu směrem k Opavské ulici. První pohřby se uskutečnily pravděpodobně roku 1874 (tento rok je vyznačen na nejstarších náhrobcích).
Pouze malá část náhrobků má charakter typických židovských deskových náhrobků z „předemancipačního“ období, známých ze starších hřbitovů. Většina náhrobních kamenů a hrobek odpovídá běžně používaným hrobům, obvyklých i na křesťanských hřbitovech. Jen u starších náhrobků převažují texty v hebrejštině, jinak dominuje němčina.
Za dobu existence krnovského židovského hřbitova zde bylo pochováno více než 500 zemřelých příslušníků židovské komunity z Krnova, Bruntálu, Rýmařova, Osoblahy a dalších okolních obcí, včetně některých přilehlých obcí pruské části Slezska. V období první světové války byli pohřbíváni i utečenci židovského původu z Haliče a Bukoviny, evakuovaní z těchto území v době ruské ofenzívy.
Zázemí hřbitova bylo postupně doplněno o obřadní síň (1902), hospodářskou budovu (datum stavby neznámý) a dům správce židovského hřbitova (1930). Z těchto budov však dnes stojí pouze dům správce židovského hřbitova. Na pozemku byla zřízena i kopaná studna s litinovou pumpou, jež se zachovala až doposud.
Hospodářská budova sloužila jako vozovna pro pohřební vůz, k uložení postrojů pro tažné koně a k uskladnění nářadí. Objekt stál ve střední části parcely v místě jedné z dnešních zahradních chatek (při zasypávání sklepení v nedávných letech byly nalezeny součásti koňských postrojů).
Horní část parcely hřbitova, zaplněná náhrobky, je rozdělena pravoúhlou sítí chodníků na čtyři nestejně velké kvadranty. Horní dva kvadranty (jižní a západní) jsou zcela zaplněny náhrobky v pravidelných řadách, menší dva dolní kvadranty (východní a severní) jsou naplněny pouze zčásti, v těchto místech je už také řada hrobů zničena (včetně největších hrobek). V dolním severním kvadrantu se nacházely dětské hroby, kterých se zachoval pouze malý počet. Ve stejném prostoru pravděpodobně stála i hrobka rabína Anschlowitze (zachovala se pouze její fotografie). V dolním východním kvadrantu dominuje hrobka klasicistních tvarů od továrnické rodiny Bellak. Na jihovýchodním okraji v blízkosti hřbitovní zdi byl po první světové válce vybudován památník zde pohřbeným židovským vojákům s textem: „Zde odpočívá v pokoji osm židovských vojáků, 1914 – 1918“ (na hřbitově bylo údajně pohřbeno dokonce i několik ruských vojáků židovské národnosti z první světové války, kteří zemřeli v nedalekém zajateckém táboře).
Hřbitov sloužil svému účelu až do sedmdesátých let dvacátého století, i když četnost poválečných pohřbů byla velmi nízká. V jihovýchodním rohu parcely, přiléhající k ulici V Osadě, byl u bývalého domu správce hřbitova vystavěn rodinný dům. Ve druhé polovině osmdesátých let došlo v důsledku politického tlaku režimu ke zrušení hřbitova a k odprodání nejhodnotnějších náhrobků kamenickým družstvům. Z velkých hrobek se tak zachovala pouze jediná – hrobka rodiny Bellak (tato rodina vlastnila v Krnově továrnu na výrobu suken).
Jiné hrobky – včetně hrobky prvního krnovského rabína Anselma Anschlowitze a hrobky rodiny Mondschein, byly zcela rozebrány na materiál, případně rozkradeny. Velká část náhrobků, které nebyly odvezeny, byla povalena a poškozena. Některé z náhrobků skončily v základech místních novostaveb. Díky pádu totalitního režimu nebyla likvidace hřbitova dokončena, pokračovalo však chátrání a občasná devastace vandalskými zásahy. Dolní část parcely hřbitova, zahrnující do té doby volné plochy nevyužité k pohřbívání, byla prodána do soukromých rukou a využita ke zřízení zahrad. Z původně velkoryse založeného hřbitova zůstalo v majetku židovské obce pouze torzo - pozemek o rozloze 2.500 metrů čtverečních, tj. přibližně čtvrtina původní rozlohy.
Pouze jediný náhrobek má charakter tumby – hrobka ve tvaru sarkofágu (tumba připomíná malý domeček – průčelí tumby, boční stěny tumby a stříška sedlového tvaru jsou z kamenných desek). Tento typ náhrobků byl používán zpravidla u významnějších členů židovské obce (známé jsou tumby pražských rabínů). Krnovská novobarokní tumba náleží lékaři Oskaru Buberovi, který zemřel roku 1910. Pozoruhodný je i secesní náhrobek Heinricha Goldbergera z roku 1909. Na náhrobcích je používána jednoduchá symbolika – Davidova hvězda, žehnající ruce kohenů, levitská nádoba.
Po dokončení synagogy a zřízení hřbitova dospěla Židovská náboženská obec v Krnově k rozhodnutí vystavět obřadní síň. Realizací projektu byl opět pověřen osvědčený Ernst Latzel, jehož firma již zajišťovala v minulosti pro židovskou obec stavbu synagogy. Plány byly dokončeny v červenci 1902 a na počátku září téhož roku bylo schváleno stavební povolení.
Obřadní síň byla postavena v dolní části hřbitova v blízkosti Opavské ulice. Byla to jednoduchá stavba obdélníkového půdorysu o vnějších rozměrech 11,2 x 12,9 metrů.
Obřadní síň se bohužel nezachovala, byla zničena nacisty roku 1938 (v dolní části hřbitova, kde síň stála, jsou nyní zahrady), a tak o původní podobě budovy vypovídá pouze stavební projekt, uložený v archivu Městského úřadu Krnov.
Zdroj / Portál Slezsko bez hranic; Stránky Krnovského židovského hřbitova - přehled náhrobků a jména pohřbených; Židovské komunity v Čechách a na Moravě
